„Ostrava je město velice barevně, především svoji kulturou. Pravě ta atmosféra Ostravy, továren, hospod, ulic, divadel, se otiskuje do takových syrově milých básní Petra Hrušky, které se mně osobně moc líbí, a proto se těším na to, že je uslyším přímo z jeho úst.“ Těmito slovy představil Jindřich Krous, český učitel na dočasné práce v Chorvatsku, jednoho z nejvýznamnějších současných českých básníků Petra Hrušku, který měl 23. dubna v Daruvaru autorské čtení.

Českým dětem v Bruselu přijelo jejich mateřský jazyk osvěžit pražské divadlo Viola. Tamní Česká škola bez hranic a krajanský spolek Beseda pozvaly profesionální herce, aby dětem předvedli, jak česká říkadla, hádanky a písničky znějí v jejich podání. Děti hlavně ze smíšených rodin se totiž ve víkendové škole učí češtinu také pomocí zpěvu a vyprávění pohádek.

V posledním týdnu letošního září proběhne v Praze celá řada akcí věnovaná zahraničním Čechům. Vyvrcholí 28. září, oslavou Dne české státnosti v Národním divadle. Nad celým projektem věnovaným našim krajanům převzal záštitu prezident republiky Václav Klaus. Patronaci má i ministr zahraničí. Jedním z hlavních organizátorů Dne české státnosti je stejnojmenná obecně prospěšná společnost, která jeho oslavy připravuje už tradičně. O rozhovor jsme požádali ředitelku společnosti Lucii Wittlichovou:

Přišli sem na začátku 19. století. Život v rumunských horách je pro ně těžký, přesto i po 180 letech mluví česky, ctí české tradice a jsou na své češství hrdí.

V sobotu 11.února 2012 zahájila výuku Česká škola ve Florencii. Pod záštitou Honorárního konzulátu ve Florencii a česko – italského spolku ARCA (Amici della Repubblica Ceca), který působí ve Florencii již od roku 2003, dostaly tamní děti díky společnému úsilí možnost navštěvovat novou školu s českou výukou:

V březnu 1982 otevřel Petr Pastrňák ve Vídni knihkupectví, které se stalo v československém exilu kulturním pojmem a největším obchodem s exilovou literaturou. Pastrňákův obchod přežil sametovou revoluci, ale nepřežil restituce. Nejdřív se musel přestěhovat a v roce 2007 zanikl úplně.

Minulý týden jsme přinesli rozhovor s Romanem Novákem, potomkem českých přistěhovalců do Gruzie. Bývalý člen baletního souboru Národního divadla v Tbilisi v něm vyprávěl o příchodu českých krajanů do Gruzie na konci 19. století i o jejich životě v této zakavkazské zemi za obou světových válek. A jako všude na území bývalého Sovětského svazu, i tady Čechy postihly také stalinské represe. Dolehly na ně ale i ekonomické podmínky, které v Gruzii nastaly po rozpadu Sovětského svazu. Roman Novák se proto rozhodl k návratu do Česka. Jak se mu tu dnes daří se dozvíte v dnešním pokračování rozhovoru:

Na téma dnešního příspěvku mne přivedlo nejen to, že právě 15. květen je vyhlášen Dnem rodin, ale především zkušenost českého krajana z Gruzie Romana Nováka, který nám nedávno vyprávěl, jak se jeho rodina do Česka musela stěhovat postupně. První přišel starší syn, taneční mistr, který zde získal práci: "Kvůli tomu, že se on přestěhoval, jsme spojili rodinu. Manželka k synovi, druhý syn k matce a já také k manželce," uvedl pan Novák. Zajímalo mne, jak vlastně probíhá spojování rodin cizinců, kteří v Česku hledají bezpečí, své kořeny nebo prostě jen lepší životní podmínky. Zeptala jsem se na to odborníka, Pavla Dymeše z ministerstva vnitra, který má za sebou přesídlování celých krajanských komunit a má na starost i azylanty. A hned na úvod padla otázka, jak je spojování rodin ošetřeno i v našem právním řádu:

Herečka Miriam Vránová, mladší sestra Gabriely Vránové, ztvárnila v sedmdesátých letech několik divadelních i filmových rolí. Ještě během studií na brněnské konzervatoři se objevila v seriálu Slovácko sa nesúdí, potom následovalo několik televizních inscenací a pohádek. Dětští diváci si ji mohou pamatovat jako táborovou vedoucí ve filmu Indiáni z Větrova. V polovině osmdesátých let Miriam Vránová emigrovala do Spojených států amerických, kde žije dodnes. Olga Mullen s ní natáčela v Kalifornii.

Blízkovýchodní konflikt mezi Izraelem a Palestinou ovlivňuje světovou politiku už víc jak půl století. Ve východočeské Dobrušce se ale naštěstí neřešil. Čeští krajané se sem už dvě desítky let jezdí především učit češtinu. A také poznávat jeden druhého a navazovat přátelské vztahy. Dokonce i tehdy, když jeden pochází z Izraele a druhý z Palestiny.

V americké Kalifornii začala pod záštitou České školy bez hranic fungovat nová česká škola pod názvem Czech School of California. Protože se otevření prvních výukových skupin v San Franciscu a Silicon Valley chystá na září 2012, srdečně Vás tímto zveme na ukázkové hodiny, které proběhnou druhou a třetí květnovou sobotu 2012 od 9 do 12 h:

Slyšeli jste už někdy o migraci žab? Andrea Ščerbanovská ze Slovensko-českého klubu naštěstí ano a tak se rozhodla uspořádat akci k záchraně těchto obojživelníků z okolí obce Malé Lodiny. Více Helena Miškufová:

Začátkem letošního roku dodala Olivova nadace z Říčan lékařské přístroje a vybavení do nemocnice v srbském Vršaci. Právě v této nemocnici se léčí čeští krajané, žijící v srbském Banátu. Na jaře k nám pak na pozvání Olivovy nadace přijeli i lékaři z této nemocnice, aby poznali, jak fungují nemocnice v Česku.

Nádherná příroda, příjemné klima, spousta vína, památky tisícileté historie, přátelští lidé. Tak si asi mnozí z nás představují Gruzii. Ideální země pro spokojený život. A právě taková byla i pro první Čechy, kteří sem přicházeli koncem 19. století. Jedním z nich byl i dědeček pana Romana Nováka, který se sem přistěhoval až z Oděsy. I v Gruzii ale Čechy v průběhu 20. století potkalo mnoho zlého, včetně obou světových válek a stalinského teroru. O osudech české komunity vypráví Roman Novák, bývalý člen baletu Národního divadla v Tbilisi: