Tomáš Baťa (vlevo) a jeho bratr Jan AntonínTomáš Baťa (vlevo) a jeho bratr Jan Antonín„Prostudoval jsem přibližně 50 dopisů z Jižní Ameriky a dva svazky listů ze Spojených států. Jednalo se o dopisy z 20. let minulého století, kdy Jan Baťa uskutečnil dvě cesty na americký kontinent. V letech 1919 až 1921 do Spojených států a v roce 1925 do Jižní Ameriky.“

Přestože Vladimír Štroblík neměl k dispozici veškeré doklady jejich písemné komunikace, neboť část korespondence je uložena v rodinném archivu v Brazílii, soudí, že i tak se lze o vztahu obou bratrů leccos dozvědět:

„Z korespondence vyplývá, že jejich vzájemný vztah byl velmi dobrý. Jan se v některých dopisech vyjadřoval kriticky, ale Tomáš byl ještě kritičtější. Tomáš Baťa byl o 22 let starší než Jan a já bych řekl, že ho spíš než za mladšího bratra považoval za syna. Z dopisů mi připadalo, že je jejich vztah korektní a pro obě strany prospěšný. Jan v Tomášovi viděl autoritu a svého učitele.“

Vladimír ŠtroblíkVladimír ŠtroblíkPodobný názor má také historička Muzea jihovýchodní Moravy Hana Kuslová, která vztah Tomáše a Jana Bati považuje za "přímý a upřímný, protože ani jeden neskrýval své názory a vždy s tím druhým otevřeně hovořil o tom, co se mu líbí a nelíbí. Navíc Tomáš Baťa byl velmi náročný ve výchově. Bylo to logické. Pokud má být člověk úspěšný, musí být tvrdý. Tomáš Baťa byl tvrdý sám na sebe, byl tvrdý i na jiné. Ale nikdy nechtěl po jiných víc, než chtěl sám po sobě. A totéž učil i Jana.“

Dopis Jana z Ameriky Tomášovi do ZlínaDopis Jana z Ameriky Tomášovi do Zlína Komunikace prostřednictvím dopisů a telegramů nebyla v tehdejší době vůbec snadná. Klasický dopis šel skoro měsíc a telegram několik dní. Informace tak přicházely na místo určení se zpožděním a někdy nečitelné, takže o nedorozumění nebyla nouze. Pokračuje Vladimír Štroblík:

„Tomáš Baťa Janovi mnohdy vytýkal, že nedodržoval pokyny, které měl ze Zlína. Týkalo se to například toho, že nakoupil kůže bez toho, aniž by dostal potvrzení ze Zlína z nákupního oddělení. S komunikací byly velké problémy, jednak vzhledem k dlouhým cestám a kolikrát i kvůli zkomoleným telegramům.“

Jan Baťa však věděl, že některá rozhodnutí nesnesou odkladu a že na odpověď ze Zlína není vždy možné čekat několik týdnů. Nebál se převzít zodpovědnost a stál si za svým přesvědčením. A co ještě dopisy o povaze jejich pisatele vypovídají? Odpovídá Vladimír Štroblík:

"Zabýval jsem se korespondencí z dvacátých let, kdy Jan ještě nebyl postaven před úkol řízení podniku. Dá se říci, že Jan Antonín Baťa byl velmi snaživý, snažil se co nejlépe prospívat firmě, hodně se sám od sebe naučit, strávil mnoho času samostudiem a poznáváním praktických zkušeností v cizích továrnách v Severní Americe. Byl cílevědomý a odvážný, protože hlavně v Jižní Americe to pro něj nebylo jednoduché.“