Po rozpadu orchestru podepsal pětiletou smlouvu s nakladatelstvím R. A. Dvorského jako aranžér a komponista a později i jako textař. Pro divadelní orchestr Jaroslava Ježka složil čtyři jazzové skladby, z nichž dvě Ježek ještě stačil nahrát před svým odjezdem do USA v r. 1938. Přibližně v téže době byl jako pianista členem swingového souboru Blue Music. Psal také hudbu pro film (Za tichých nocí, Eva tropí hlouposti a Sobota) a pro divadlo k hudebním komediím Tak jako v nebi a Moje žena Penelopa, ta byla v r. 1949 z politických důvodů zakázána hned po premiéře.

V prosinci téhož roku uprchl Jiří Traxler do NSR. Do té doby spolupracoval s orchestrem Karla Vlacha. Z NSR v r. 1951 emigroval do Kanady. V Kanadě se jako hudební skladatel neprosadil. Pracoval tedy jako technický ilustrátor a grafik v leteckém průmyslu v Montrealu až do r. 1976.

V roce 1982 vyšly jeho paměti v exilovém nakladatelství 68-Publishers pod názvem „Já nic, já muzikant“. V Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby vydané v r. 1990 o něm napsal muzikolog PhDr. Josef Kotek Csc., že „k sympatickému rysu intelektuální přemýšlivosti a k všestranné vyjadřovací jistotě se však u Traxlera vázala i jistá tvůrčí noblesa a zároveň lehký opar poetičnosti. To také uchránilo kvantitativně širokou Traxlerovu tvorbu před banalitami a vtisklo jí pečeť solidního standartu, nejednou i trvaleji platného nadprůměru.“ Jeho nejúspěšnější hity byly: Hádej, hádej, Jedu nocí, Soumrak, Padají hvězdy z nebe a Bloudění v rytmu.

V současnossti žije ve svých 94 letech v plné svěžesti s manželkou Jarmilou v Edmontonu v Albertě.

Zdroj: ČSSK