Tomáš Grulich (vlevo), foto: Barbra KmentováTomáš Grulich (vlevo), foto: Barbra Kmentová "My jsme se zaměřili hlavně na lidi, kteří odcházejí po roce 1989, protože jich není málo. Statistika se sice žádná nevede, spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí jsme ale odhadli, že odešlo kolem 250 tisíc lidí! A musím dodat, že lidí vzdělaných, odvážných a samozřejmě také lidí, kteří se umí o sebe postarat. A takoví lidé nám tu v České republice scházejí."

Jakým způsobem o nich bude konference jednat? Jaká má témata?

"My chceme nejdřív zmapovat, jestli mají nějaké potřeby. Jestli vůbec mají potřebu mít kontakt s Českou republikou. A i když hovoříme o návratové politice, tak si nemyslím, že by mělo jít o návratovou politiku jenom fyzickou, abychom nalákali lidi k nám, ale i duchovní. Udržet alespoň kontakt s tím člověkem, aby Česká republika a česká společnost prokázala zájem. To může vést k tomu, že se mohou spojovat různé vědecké nebo školské programy. Tady je samozřejmě velký prostor pro spolupráci."

Mluvíme o návratové politice. To je pojem, se kterým se v Česku příliš nepracuje. Je to spíš otázka evropská. Můžete ji přiblížit?

"Já bych řekl dokonce, že nejen evropská, ale i státy, které byly klasicky imigrační, jako je třeba Austrálie nebo Izrael, mají svou návratovou politiku. Mají ji zahrnutou do zákonů, mají organizace, které se jí zabývají. V Evropě jsou to jak všechny státy okolo nás, tak většina států Evropské unie. Jen my nemáme nic! Něco například dělá ministerstvo školství nebo ministerstvo práce a sociálních věcí. My jsme se také spojili s Mezinárodní organizací pro migraci, kde existuje program o návratové politice. Ten se tu zkouší v Mostě. Proto na konferenci přijdou pracovníci z Úřadu práce v Mostě, aby pohovořili o svých zkušenostech. Nechceme se soustředit jenom na Českou republiku, proto přijedou i kolegové z Polska, Německa a z Maďarska. Je třeba ještě podotknout, že vedle politiků se této akce zúčastní oblast státní správy, akademický svět a samozřejmě i lidé, kteří s tím mají zkušenosti. To znamená krajané, kteří odešli a kteří pro nás mohou dobře identifikovat otázky, které bychom měli v České republice řešit."

Skupina lidí, kterých se návratová politika týká, se ale rozpadá na různé podskupiny. Jsou to krajané, kteří odešli jako exulanti či emigranti, a pak to jsou lidé, kteří odcházeli po roce 1989 s úplně jinými cíli a ambicemi. Dá se to v návratové politice nějak rozlišit?

"To je docela těžká otázka. Já bych to ještě rozšířil o další problém, a to jsou hlavně východoevropské země, země bývalého Sovětského svazu, jako je Ukrajina nebo Rusko, kde je česká komunita poměrně silná. Tam bychom to museli rozlišit na oblast spíše sociální, to znamená pomoc státu lidem, aby mohli přijít sem do České republiky a tady se usadit. Pak je návratová politika v těch případech, kdy máme zájem, aby lidé přišli. A pak jsou tu samozřejmě exulanti, kteří odešli po roce 1948 a 1968. Těm bychom měli umožnit, aby se sem mohli vrátit třeba na penzi. To je spíš taky oblast sociální."

Mluvíme tu o různých oblastech, sociální, věkové, teritoriální. Máte nějaké priority, kam návratovou politiku chcete především nasměrovat? Ne vy sám, samozřejmě. Má ale stát už tyto priority?

"Já se obávám, že stát tyto priority nemá. Sice ho mrzí, že je tu určitý odliv mozků. To je samozřejmě známé, proto na této konferenci bude taky zástupce Akademie věd ČR, který by měl hovořit o těchto problémech. Já si ale myslím, že je důležité, aby byl vytvořen jakýsi nadresortní úřad, který by se nezabýval jen návratovou politikou. Ta by byla součástí veškeré agendy, kterou by tato organizace měla. Týkala by se vztahu České republiky ke svým minoritám nebo ke své diaspoře v zahraničí."

Vy sám po vzniku tohoto úřadu už dlouho voláte. Volají po něm i krajané. Děje se něco v této věci?

"Bohužel neděje. Já vím, že nepřicházím z žádným objevem. Pokusů udělat takový zákon a takovou organizaci tu už bylo několik. My ale pořád hledáme i taková témata, která by oslovila širší politickou scénu. A já si myslím, že právě návratová politika je tak jasná, že musíme někoho oslovit. Musí pochopit, že vztahy lidí, kteří tu jsou doma, k lidem, kteří jsou venku, jsou důležité."

Když to řeknu možná hodně natvrdo, docela jiný je návrat lidí, kteří sem přicházejí z východoevropských zemí a jsou řekněme v tíživé sociální situaci, a jiný by byl návrat lidí, kteří odtud odešli, vystudovali, staly se z nich ve světě velké kapacity. Tito lidé by sem přišli jako intelektuální elita. Jak mezi nimi stát "vybruslí"? To se přeci týká financí a sociálního zázemí, které se tu bude pro tyto lidi vytvářet?

"To je otázka, na kterou teď skutečně nedokážu odpovědět. Myslím, že v sociální oblasti se to týká hlavně východoevropských zemí. Především jde ale o tom, že my tu hovoříme o tom, že potřebujeme do České republiku dostat cizince, protože demografická křivka je velmi špatná. Proto se vytvářejí programy pro integraci cizinců a jak sem cizince nalákat. Proč ale zkrátka nelákáme ty Čechy, kteří žijí v zahraničí a jejichž integrace by byla s minimálními náklady? A pokud mám hovořit o tom, co to bude stát, tak rozhodně míň, než integrace cizinců."

Jaká je reakce na vaši konferenci ze zahraničí? Přijedou krajané?

"Přijedou. Musím přiznat, že přijedou často ti, kteří sem jezdí častěji a mají dlouhodobý zájem o tento problém. Očekáváme, že konference se zúčastní zhruba kolem stovky lidí, z čehož určitě polovina budou Češi, kteří žijí v zahraničí."

Milena Štráfeldová

Audio tohoto příspěvku si můžete poslechnout zde: www.radio.cz.