Přemysl SobotkaPřemysl Sobotka První místopředseda Senátu Přemysl Sobotka /ODS/, který převzal nad konferencí záštitu, připomněl, že navštívil mnoho krajanských komunit po celém světě a měl možnost seznámit se s jejich problémy:

"Byl jsem ale vždy velice dojat a potěšen vztahem našich krajanů k rodné zemi a přál bych si, aby tento pozitivní vztah k ní a k českému jazyku měli také občané, kteří v ČR žijí dnes."

Jak Přemysl Sobotka připomněl, jedním z problémů, který krajanské komunity pociťují, je současné střídání generací. To však není jen problém Čechů v zahraničí, ale všech národnostních menšin. Jak však připomněl Tomáš Grulich /ODS/, předseda stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí, tento problém se v dějinách neřeší poprvé:

Přemysl Sobotka, Ája Vrzáňová a Světluška ProkopičPřemysl Sobotka, Ája Vrzáňová a Světluška Prokopič "Já jsem byl na začátku července v Cedar Rapids, když se tam otevíralo české a slovenské muzeum a knihovna. Když jsem tam odjížděl, tak jsem si listoval knihou Tomáše Čapka Naše Amerika, která vyšla tuším v roce 1927. Tam jsem narazil na kapitolu, že české spolky v zahraničí končí. A teď jsme svědky, že to vůbec nebyla pravda. Já věřím, že zase přijdou další a další a že tato kontinuita vydrží."

A jak ukazují příklady z New Yorku či Vídně, zdá se, že se mladí o krajanské dění zajímají.

Za pořádáním nejrůznějších akcí stojí lidé, kteří už léta v krajanských komunitách pracují. A právě ti převzali ocenění za svoji práci. Patří mezi ně Světluška Prokopič z Chorvatska, která pracuje v české škole v Daruvaru, je autorkou několika učebnic a divadelních her. Sama vede divadelní a taneční soubor a vozí domů řadu ocenění. Divadlo se stalo velkou láskou i pro Annu Vadurovou z Rakouska. Ve Vídni vede divadelní spolek Vlastenecká omladina, který vznikl před 130 lety. I když udržují tradici, uvádějí do života nové nápady a dnes pořádají i dvě premiéry ročně. Vrcholem bylo například vystoupení v Národním divadle. A právě tento spolek přitáhl mladé díky tanečním, které tu provozují už deset let a původně byly míněné jen pro pár přátel, uvedla Anna Vadurová:

Anna VadurováAnna Vadurová "Nám tam začali chodit lidé, kteří ve Vídni studují a pracují. Jsou to Češi i Slováci a vznikla tam zvláštní komunita lidí, kteří nejsou v žádném spolku, ale kteří mají zájem stýkat se s krajany a mluvit svou rodnou řečí. Pořádáme pro ně Čaje o páté, Omladina pořádá také se Sokolem maškarní ples a mikulášskou zábavu a tihle lidé se všeho velice rádi zúčastní."

Dagmar TakácsováDagmar Takácsová Další z oceněných Dagmar Takácsová ze Slovenska se podílela na založení českého spolku v Košicích. Pod jejím vedením získal v roce 2004 cenu Gratias Agit za obnovu pomníku československých legionářů na Slovensku. Spolek dokonce založil ženský pěvecký sbor, který má na svém kontě už čtyři CD. Karel Pokorný z Německa má velkou zásluhu na tom, že v Mnichově úspěšně fungují dvě organizace - Sokol a Společnost pro vědy a umění. Činnost Sokola vtipně glosuje i v tisku.

"Ono je to poprvé v mém životě, co mě někdo poděkoval za tu dlouholetou krajanskou práci a já, i přestože jsem povahou cinik, tak jsem z toho celý rozpačitý a můžu říct jenom děkuji."

Jak se Karel Pokorný po svém ocenění zmínil, sdružování do spolků je důležité i proto, aby měli krajané oficiální potvrzení pro vzájemné setkávání:

Přemysl Sobotka a Karel Pokorný (vpravo)Přemysl Sobotka a Karel Pokorný (vpravo) "Ta krajanská činnost, to je vlastně činnost v nějaké partě. Takže vlastně chodíte jako do party. A proč je to spolek? To je proto, že je někde registrovaný a že je pořád. Ty party se rozpadají."

Pětici oceněných uzavírala Anna Janků z Egypta, kde žije už 43 let a patří ke spoluzakladatelkám Sdružení českých žen v Káhiře. To je jedním z center šíření české kultury, uspořádalo například vystoupení Evy Pilarové nebo Pavla Šporcla v káhirské opeře. Sdružení také přispívá k vánočnímu evropskému charitativnímu bazaru. Anna Janků v současné době pomáhá v Egyptě se zakládáním české školy, která bude sloužit další generaci dětí, která rozumí česky a chce se v tom dál zdokonalovat.

Anna JankůAnna Janků "Některé z nich mluví dobře česky, některé méně, ale nemají čas. Právě to bylo podnětem. Náš současný velvyslanec, pan Pavel Kafka je velmi vstřícný a přišel s myšlenkou, že by nám dal prostory na velvyslanectví, kde by škola mohla být. Je faktem, že tam byla od první do deváté třídy česká škola, ale ta je už asi deset let zavřená."

Už příští rok by tak mohla vzniknout další Česká škola bez hranic. Problém je v současnosti s učiteli. Anna Janků chce oslovit dvě vyučující a zdůrazňuje, že důležitý je hlavně trvalý zájem o výuku češtiny. Škola bude také fungovat zatím jako spolupracující, protože nemá dostatečné vlastní zázemí. A s kolika žáky se zatím počítá?

"Mělo by jich být 15 od dvou let až do sedmé třídy, což je asi 13 let. Spolupracující bude škola proto, že začínáme, takže hned nemůžeme dělat českou školu bez hranic, kde by byly osnovy, třídní kniha, museli by mít kmenovou školu eventuálně tady v Čechách. Takže uvidíme, jak to bude,"

dodává Anna Janků.

Zdeňka Kuchyňová, Jan Charvát