Letošní, již padesáté šesté v pořadí, se konaly v sobotu 14. července 2012 na tom pravém místě – v Končenicích, největší chorvatské vesnici s většinově českým obyvatelstvem. A venkovské prostředí, všudypřítomní krajané a atmosféra milých setkání v podstatě sousedů z bližších či vzdálenějších míst byla všude znát.

Přitom ale přípravy této velkolepé akce nebyly jednoduché. Zúčastnilo se jich dohromady přes tisíc sto účinkujících složených z většiny českých besed v Chorvatsku, kterých je celkem třicet. Osmnáct folklórních skupin převedlo své umění nejen v úvodním průvodu, ale především během podvečerního dožínkového programu.

Přítomen byl i velvyslanec České republiky v Chorvatské republice Karel Kühnl s chotí, nesměl chybět ani poslanec za českou a slovenskou menšinu v chorvatském parlamentu Vladimír Bílek, předseda Československého ústavu zahraničního Jaromír Šlápota a další hosté.

Jak v úvodním slovu řekla Lenka Janotová, předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatské republice: „Každé dožínky jsou krásné a velkolepé, jsou naší pýchou, symbolem naší důstojnosti a snahy o uchování vlastní kultury a obyčejů.“

Působivý je už úvodní dožínkový průvod, kterým krajané již od roku 1925 symbolicky velebí úrodu a v tomto případě ne jen tu na polích, ale také tu duchovní, projevovanou desítkami krajanských akcí uspořádaných v daném roce a především reprezentovanou všudypřítomnou snahou po zachování kultury.

Alegorické vozy jednotlivých besed jsou seřazeny tradičně do průvodu podle prací na poli, tak jak plynou v daném hospodářském roce. Přes úvodní orbu, setí, sklizeň až po mlácení a zpracování sklizně. Před samotným průvodem ještě kráčejí mladé páry s emblémem dožínek a českou i chorvatskou vlajkou. Za nimi je nesen dožínkový věnec, nejdůležitější symbol oslav žní, který se kdysi odevzdával hospodáři.

Není to jen přehlídka někdejších zvyků, ale také projev toho, s čím mnozí krajané přicházejí do styku i nyní. Tamější venkov si ještě uchoval hospodářský charakter, čehož byla důkazem i selská jízda končenických chovatelů koní. Ale i malá půvabná drobnost, jakým byl výborný chleba pečený v chlebovkách, malých pecích umístěných ještě dnes na dvorech některých stavení, přesně tak jak jej dělali jejich předci.

Završením celé akce je večerní přehlídka tanečních a pěveckých souborů a kapel. Stojí za zmínku, že jedna z těch nejlepších místních krajanských dechovek pochází právě z Končenic. Dokazuje, že lidová hudba není jen pro starší ročníky, protože polovinu jejího velkého ansámblu tvoří děti a mládež.

Všechny tyto soubory opět prezentovali i pozvaným účinkujícím z Čech, že svou úrovní by se bezesporu neztratili ani ve vlasti svých předků. A navíc je pro české hosty milým překvapením a radostí, s jakou chutí se i mladí účinkující po celý rok věnují české kultuře, aby ji mohli s velkou hrdostí předvést nejen na této akci.

Závěr tanečního a pěveckého vystoupení patřil už tradičně působivému společnému kolovému tanci z Horácka, na němž vystoupila většina tanečních skupin. Okolo dvou stovek vystupujících se energicky proplétalo v jednotlivých kruzích a své emoce přeneslo i na diváky. A všichni byly dokladem toho, s jakým nadšením se krajané věnují české kultuře, ale také, že se letošní dožínky v Končenicích povedly.

„Na lidech je vidět, že je dožínky baví, mají lidských charakter a prýští radostí, která se nedá koupit. Velmi se mi líbí. Každá osada, která dožínky pořádá, jako tentokrát Končenice, jim dá svoji zvláštnost, a tato rozmanitost je jeden z důvodů, proč pokaždé rád přijedu.“ Řekl ve svém projevu Jaromír Šlápota.

Dožínky nejsou nejstarším zvykem krajanů v Chorvatsku, mají nicméně tradici již od roku 1925 a jejich význam nebyl narušen politickými vlivy tak jako u nás. Jejich nepřetržitá tradice od doby založení je tedy jakýmsi svědectvím o starobylém zvyku (Čeněk Zíbrt má ve svém spisu o této slavnosti obrázky připomínající jej už ze čtrnáctého století), která zde dostává ještě význam živého obyčeje majícího vztah ke kultuře a práci jejich účastníků.

Luděk Korbel

Foto: Jednota, novinově vydavatelská instituce Daruvar