Studenti češtiny navštívili také Radio Praha, foto: Kristýna MakováStudenti češtiny navštívili také Radio Praha, foto: Kristýna Maková Nina Levašova z Vladivostoku se o svých českých kořenech se dozvěděla až později.

„Je to zajímavý příběh. Příjmení mého otce je Gaštalík, ale dlouho jsem nevěděla, že má české kořeny. Nikdy nám o tom nevyprávěl. Až když jsem začala pátrat po svých kořenech, zjistila jsem, že jeho příjmení je české. Pak jsem pobývala v kozácké osadě v Amurské oblasti, kde se můj otec narodil, a jeho příbuzní mi řekli, že byl Čech. Ale kdo byl a odkud, to už nikdo neví.“

Nina Levašova se podílí na tvorbě novin Českého národně – kulturního společenství „Nezabudka“ v Zabajkalí.

„Publikují se tam české hádanky, přísloví, písně v češtině. Chtělo by to, aby lidé získali více informací, protože v Zabajkalí žije mnoho potomků Čechů.“

Nino Nogaideli přijela do Dobrušky z Gruzie:

„V mé rodině nejsou Češi, ale už od dětství se zajímám o českou kulturu. Hledala jsem na internetu informace o Čechách a našla jsem tento kurz. Jsem moc ráda, že tu jsem.“

Nina Levašova (vlevo) a Ivan Bunča (uprostřed), foto: Kristýna MakováNina Levašova (vlevo) a Ivan Bunča (uprostřed), foto: Kristýna Maková Dalším účastníkem je Ivan Bunča, který přijel do Čech ze Zakarpatska, zlepšil se v češtině natolik, že by mi v ní poskytl rozhovor. - Kdo z vaší rodiny je Čech?

„Dědeček a táta. Ale dědeček zemřel během druhé světové války, táta byl tehdy velmi malý, byly mu čtyři roky. Takže mám české kořeny. Češtinu jsem se začal učit tak, že jsem se díval na televizi, poslouchal rádio, četl v češtině. Bylo to schované někde vevnitř a prodralo se to napovrch.“

Ivanovi je líto, že kurz v Dobrušce uběhl příliš rychle.

„Tři týdny velmi rychle utekly. Jako bych teprve nedávno vybalil kufry a najednou si musím opět zabalit.“

- Neplánujete se přestěhovat do Čech?

„Plány jsou, ale je potřeba se připravit, soustředit se na jazyk. A dozrát k tomu.“

Autor: Asya Chekanova
Ze ruštiny přeložila: Kristýna Maková