Československo-americká úmluva z 20. let stanovovala, že pokud československý občan získá státní příslušnost usA, automaticky ztratí původní občanství. Tato zásada neplatila v době válečného stavu, pro československé občany tedy do května 1957 , kdy byl formálně ukončen válečný stav s Japonskem. Každý, kdo potom získal občanství USA, o československé přišel. Zákon z roku 1999 umožnil, aby se všichni tito lidé, včetně těch, kteří byli za jiných okolností buď vyvázáni ze státního svazku, nebo jim bylo občanství odňato, mohli stát českými občany, pokud mezitím nezískali občanství slovenské. Vztah původní vlasti k Čechoameričanům se "krok po kroku zlepšuje," řekl Bísek. Až do roku 1999 měli ovšem krajané pocit, že je vlády odstrkují, soudí.
Američané podle něho už dlouho považovali úmluvu z 20. let za protiústavní, zatímco "česká strana ji zneužívala". Upozornil také na nesprávný český výklad amerického postoje k občanství. "Vlády před rokem 1999 tvrdily, že USA nepovolují dvojí občanství. To ovšem není pravda. Spojené státy dvojí občanství nedoporučují, ale nemohou mu zabránit. O americké občanství člověk přijde, jen pokud se ho zřekne," uvedl. Zákon o navracení občanství přišel zhruba rok po takzvané restituční tečce. O navracení komunisty zabaveného majetku mohli žádat jen čeští občané. "Zdálo se nám, že zákony o občanství a o restitucích jsou proti nám, i když to tak třeba nebylo. Možná za to může spěch, s nímž se tvořily," řekl Bísek. "Chyběl při tom pohled do budoucna. Zákony jsou příliš podrobné, mnoho detailů se musí průběžně novelizovat. Nelze předem odhadnout veškeré situace, a tak řada osudů se do nich nevejde" dodal. Poukázal na vlastní zkušenost, kdy jedno z dětí má právo na české občanství a druhé ne. Dcera se mu narodila, když měli s manželkou ještě československé občanství. O čtyři roky mladší syn se jim ovšem narodil už coby Američanům, kteří tak původní státní příslušnost ztratili. Dcera, ač bydlí v New Yorku, je tedy bez problémů i českou občankou, ovšem syn na české občanství podle tohoto zákona nárok nemá. I když žije v Plzni. Teprve splní-li podmínku pětiletého pobytu v České republice a vzdá-li se amerického občanství, může mu být české občanství uděleno.
Českými občany se také nemohou stát například lidé, kteří z citových důvodů nechtěli přijít o občanství své původní vlasti a americké občanství přijali až po pádu komunismu. Pokud ho získali po 28. březnu 1990, nárok na navrácení občanství nemají.
V souvislosti se vstupem Česka do Evropské unie získávají české pasy na významu. Jejich držitelé, i když jsou současně Američany, mohou využívat veškerých výhod, které členství v unii poskytuje, například ve vzdělávání či zdravotní péči. "Možná se ukáže, že je to výhodné," soudí Petr Bísek, i když nepředpokládá, že by to byla hlavní pohnutka pro žádosti o vrácení občanství.
Zdroj: ČTK, České Listy
Komentáře:
08.10.2004 19:11: A co když je to trochu jinak?, autor: Michal Malek
Nejdřív jsem všude četl, že české občanství chtějí emigranti zpět, aby mohli žádat o restituce.
Prohlašuji na mou čest, že o ten truhlík na kytky co byl na balkoně brněnského bytu, ze ktererého jsme měli soudní výpověď nestojím a vzdávám se ho ve prospěch společnosti.
Teď zase čtu, že České občanství má velký význam po vstupu do evropské unie. Má, to je fakt¨o kterém nechci diskutovat.
Ale taky byly časy, kdy česká Republika členem Unie nebyla a přesto jsem o to občanství stál.
Ono totiž nikoho zatím nenapadlo, že by jeden mohl chtít své české občanství zpět jen proto, že se jako Čech narodil, je na to, že je Čech hrdý a rád by to měl i na papíře.
Jó i tací naivkové na světě jsou a hrdě se mezi ně hlásím.
A tak jen netrpělivě čekám, až někomu tam doma dojde, že taky existuje něcco jako nezištná láska k vlasti. Ono se to jaksi momentálně už mnoho let nenosí, že.