Blanka Karlsson na konferenci Krajané a kultura v PrazeBlanka Karlsson na konferenci Krajané a kultura v Praze „Z počátku to bylo trochu složitější. Nestěhovala jsem se já, ale manžel přišel sem, do Prahy. Já do ciziny nechtěla odejít a opustit tak maminku. Naštěstí ale manžel v roce 1974 našel práci ve Švédské obchodní kanceláři ve Štěpánské ulici. O rok později jsme měli svatbu a nakonec jsme zůstali v Praze až do roku 1984, kdy jsme se legálně vystěhovali.“

Na seznámení s mužem, se kterým prožila 35 let spokojeného manželství, vzpomíná paní Blanka ráda:

„Původně jsme byli jen dva univerzitní studenti, kteří si chtěli dopisovat v angličtině a zlepšit si ji. Tedy nejprve to nebyla láska, ale jen studentské dopisování. On přijel jako turista do Prahy, ale zase jsme se viděli jen jako kamarádi. Teprve až v roce 1971 vznikla skutečná láska. Manžel se tehdy stěhoval do Goteborgu, protože získal práci ve Volvu, a našel moje dopisy z roku 1967. Zajímalo ho, co asi dělám, a tak mi napsal, přijel za mnou a zamilovali jsme se.“

Vztah s cizincem a život v cizí zemi nutně přináší otázku, jak se našinec vyrovnává s jazykovou bariérou. Zvláště, jedná-li se o poměrně málo rozšířenou švédštinu:

Rodina na koncertě v Dánsku v říjnu 2004, zleva syn Robert, Blanka, manžel Stellan, mladší syn RichardRodina na koncertě v Dánsku v říjnu 2004, zleva syn Robert, Blanka, manžel Stellan, mladší syn Richard „Pokud ale umíte německy, je to velice podobné. Já jsem studovala na Karlově univerzitě mj. obor Historie a moje diplomová práce byla zaměřena na Švédsko. Navíc jsem chodila do jazykové školy na Národní třídě a učila se, kromě jiných jazyků, i švédštinu.“

Kdo by si myslel, že dvojjazyčné prostředí přineslo do manželství neshody s narozením dětí, byl by na velkém omylu. Oba synové mluví velice dobře jak švédsky, tak česky.

„Během svého působení jsem vydala 54 prací – spisy, odborné články, knihy. Jedna jediná věc je nevědecká, protože vychází přímo z praxe vlastní rodiny a zabývá se právě dvojjazyčností. S manželem jsme zavedli takové pravidlo - já s ním mluvím česky a on se mnou švédsky. Kdyby tomu totiž bylo naopak, naši synové by poslouchali lámanou češtinu a lámanou švédštinu. Takto se jim od narození dostalo obou jazyků ve správném znění. Synové spolu navíc mluví česky, s manželem švédsky a se mnou opět česky.“

Medaile udělené Blance Karlsson od České republiky za její vědeckou práci ve ŠvédskuMedaile udělené Blance Karlsson od České republiky za její vědeckou práci ve Švédsku „Dnes jsou kluci dospělí, 31 a 25 let. Zajímavé je, že od té doby, co odešli z domova, se z nich stali ještě silnější Češi. Dvojjazyčnost ve výchově je jistě individuální záležitostí, našim dětem ale od dětství dodávala sílu, a to nejenom morální, ale i psychickou. Švédština jim rozhodně neutekla, protože chodili do švédské školy. Ale čeština je provází celý život. Starší syn vystudoval hudební akademii v Dánsku, u paní docentky Líbalové, tedy zase v češtině. V Dánsku si založil rodinu a jejich děti už jsou vlastně trojjazyčné. Já na ně mluvím česky, jejich matka dánsky a můj syn zvolil švédštinu.“

Česká kultura v rodině Karlssonových tedy přešla už do třetí generace ...

„Synové navíc každé setkání s něčím českým nebo slovanským berou jako veliké potěšení. Mladší z nich právě studuje univerzitu, kde se mísí plno národností, a on jásá pokaždé, když vidí Slovany a mluví s nimi.“

Na to, jestli mají Švédové o českou kulturu zájem, má Blanka Karlsson jasný názor:

Během natáčení dokumentárního cyklu České kořenyBěhem natáčení dokumentárního cyklu České kořeny „Nedovolila bych jim, aby zájem neměli! Okruh mých přátel a řada dalších lidí dnes ví, kdo byl Komenský, moji synové jsou odkojeni Karlem IV. Když jim bylo sedm let, říkávala jsem jim: „V tvém věku odstěhoval Jan Lucemburský Karla IV do Francie!“ V patnácti zase: „ V tvém věku poslal Jan Lucemburský syna do Itálie a postavil ho do čela armády - a teď se kluku snaž!“

S láskou k historii se váže celá řada dalších zájmů, které paní Blanka má. Velikou vášní je například historický šerm:

„Jako historička jsem se věnovala třem tématům. Za prvé to byli Češi ve Švédsku, potom dvojjazyčnost - napsala jsem i učebnici češtiny - a v neposlední řadě je právě historický šerm. To je úžasné, i když ne zcela probádané téma. Knihy o něm nejsou mezi veřejností příliš známé. Ale když si představíte všechny ty historické spisy z 16. až 17. století, krásná umělecká díla ... a teď podle toho šermovat! Zbraněmi koupenými v Praze (smích).“

Blanka Pragensis a Richard z Norrköpingu při souboji na švédském zámku SkoklosterBlanka Pragensis a Richard z Norrköpingu při souboji na švédském zámku Skokloster Se sportovním šermem začala již v Praze, během studií na DAMU. Ve Švédku pak s mladším synem jezdili trénovat historický šerm do Stockholmu a chvíli navštěvovali i Mušketýrskou akademii při Taneční vysoké škole. Do roku 2004 – a to již s vlastní skupinou - odehráli celkem 20 představení pod rytířskými jmény Blanka Pragensis z Českého království a Richard z Norrköpingu ze Švédska. Jejich představení je při hudbě například od Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka.

„Debut byl v roce 1996. Všechna představení se odehrála po Švédsku, jen jedno v Jičíně. V roce 2000 jsme tam vystupovali na festivalu Jičín město pohádky, k dispozici nám byla hned dvě nádvoří. Jedno vypadalo jako shakespearovská scéna, diváci kolem dokola ... opravdu velice krásné. Všechny naše výstupy jsou pojaty jako dramatizace, s replikami ve švédštině. V Jičíně jsme ale pochopitelně hráli česky: „Ať šerm rozhodne, kdo má pravdu!“

V současné době Blanka Karlsson vydává u Jana Vaculíka, vydavatele krajanského tisku Hospodář v USA – Texasu, své paměti, například České šermířské vzpomínání, České badatelsko – kongresové vzpomínání, České folklorní vzpomínání …

„My totiž v rodině máme kroje. Já a oba synové máme nivnický kroj, dále jsem po babičce zdědila domažlický a navíc vlastním kopaničářský. Ve Švédsku jsem dostala možnost uplatnit je v rámci různých folklorních akcí, buď soukromě nebo ve stockholmském skanzenu v rámci Dne lidových krojů, kde jsme uspořádali i výstavu. Podobnou akci jsem pak zorganizovala i v našem městě, kde existuje Spolek za starý Norrköping. Tehdy jsme se rámci přednáškového večera o folkloru všichni sešli v krojích. Švédové z toho byli nadšeni.“

Českou kulturu paní Blanka šíří i prostřednictvím svých obrazů:

„Kreslila jsem celý život, ale malovat jsem začala až v roce 1998. Obrazy buď vystavuji nebo slouží jako rekvizity, například maluji štíty na vystoupení. Nejsem takový ten abstraktní malíř, co udělá černý flek a nazve to obrazem, nemám ani malířské vzdělání. Jsem pedant a maluji podrobnosti – Karlštejn v zimě, Karlštejn v létě, Křivoklát, Hradčany, vlastně Prahu skoro pořád.“

O tom, co chystá do budoucna, ale mluvit nechce.

„Jeden český historik, můj veliký vzor, mi kdysi řekl: „Blanko, když píšeš, mlč o tom.“ Tedy pracuji na další knize, kterou bych ráda napsala na úrovni disertace, ale zároveň tak, aby to bylo čtivé. Snad se mi to podaří…“

Blanka Karlsson v roce 2006 založila vlastní Vydavatelství Blanka Pragensis Förlag. Více o její práci se dozvíte na stránkách www.fencingperformance.com/blankapragensis.

Barbora Kmentová