Beseda s panem Bohuslavem AndršemBeseda s panem Bohuslavem Andršem V r. 1937 byly školy s menšinovým vyučovacím jazykem na území Ruska zakázány. Přesto se Češi snažili uchovat tradice a písně své staré vlasti alespoň v písemných vzpomínkách.

Po vzniku samostatné Ukrajiny v roce 1991 se začaly obnovovat nebo nově vznikaly české krajanské spolky. V současné době působí na Ukrajině 20 českých spolků zastřešených Českou národní radou Ukrajiny (založena 30. 6. 1995). Jejich prvořadý cíl je výuka českého jazyka, udržování ještě existujících a obnovení zanikajících a zanikléých českéých a moravskcýh lidových zvyků a tradic. Spolek Česká rodina v Oděse patří mezi nejmladší spolky na Ukrajině.

O Oděse se říká, že je nejdružnějším ukrajinským městem. Město, kde se žije. Snad proto si zaslouží, že na ni slunce svítí po většinu dnů v roce. Lidé jsou k sobě milí, pohostinní, usměvaví. Požádáte-li v tomto kosmopolitním městě o radu, nejprve se na vás Oděsan usměje a pak Vás s největší pravděpodobností doprovodí tak daleko, abyste nemohli zabloudit. Oděsa je samozřejmě město s úspěšnou ruskou minulostí, kdy říše směřovala k míru a obrození. Bez historie by Oděsa nebyla tak krásným místem a nelákala by ročně tisíce turistů z celého světa. Do Oděsy přijížděli i slavní Češi. Pamětní desky na domech připomínají, že zde pobývali spisovatel Svatopluk Čech, architekt V. Procházka, malíř J. Němec (syn Boženy Němcové), koncertní mistr Václav Talich, houslař Jan Kubelík, hudebník Eduard Nápravník a v neposlední řadě dirigent oděské opery a národní umělec Ukrajiny Josef Přibík, rodák ze Svaté Hory u Příbrami – jeden z Čechů, o kterých se v Čechách nemluví. Stál za dirigentským pultem v Oděse 43 let. Díky aktivním členkám České rodiny a především bývalému prezidentu ČR Václavu Havlovi, který se podílel na zajištění finanční pomoci, mohla vyjít v roce 2002 tiskem kniha “Dirigent J. V. Přibík a Oděské operní divadlo”. Autorem životopisu o Přibíkovi, velkém příteli P. I. Čajkovského, je Senya Kogan, současný houslista oděské opery, který sbíral material o Přibíkovi celých dvacet let.

Bývalá česká škola v České AlexandrovceBývalá česká škola v České Alexandrovce Z celkového počtu 186 národností v Oděse jsou Češi s počtem svých členů na 23. místě. Pravidelně přicházejí do Českého centra, které se nachází na sídlišti na okraji města. Jediná místnost slouží jako učebna, taneční sál a zároveň jako muzeum. Na stěně pod nápisem Česká rodina visí erb spolku, který vytvořil pan Drahý, krajan a profesionální znalec z oboru heraldiky. Znak, který je v barvách národních vlajek, vyjadřuje sílu, krásu, touhu, naději, a spojené ruce dvě osobnosti, dva představitele národů ukrajinského a českého, kteří dohromady tvoří jednu velkou rodinu. K vidění je opravdu vše české, např. starý kroj, výšivky, keramika, vzácné rodinné fotografie z počátku minulého století, rodinná alba, sklo, porcelán, marionety a bezpočet dalších suvenýrů dovezených z Čech. Členové totiž každoročně vystupují na mezinárodních folklorních festivalech v Čechách. Dříve se zúčastňovali Rožnovských slavností, v letošním roce v září pojedou již na 4. Folklorní festival krajanských souborů do Prahy. Za účast na všech předcházejících festivalech mají na stěnách vystavené pamětní listy s fotografiemi z vystoupení a s podpisy paní PhDr. Věry Doušové, ředitelky festivalu. Účast na takových setkáních přinese krajanům vždy nejen řadu zážitků, ale především mnoho inspirace do další práce.

Dne 12. června si členové spolku Česká rodina v Oděse připomněli 10. výročí své činnosti. Na oslavy do Oděsy rád přijal pozvání od české učitelky autor knihy Česká Alexandrovka (Vzpomínky na život české vystěhovalecké komunity na Rusi) pan Bohuslav Andrš z Prahy, potomek českých náboženských exulantů. Narodil se v roce 1926 v České (dnes Malé) Alexandrovce vOděské oblasti, dále paní Ludmila Muchinová z Kyjeva, předsedkyně České národní rady Ukrajiny pan Milan Ekert, tiskový atašé Velvyslanectví České republiky v Kyjevě.

Hroby evangelických Čechů na alexandrovském hřbitověHroby evangelických Čechů na alexandrovském hřbitově Před kulturním programem se konala beseda o knize. Pan Andrš vypravoval krajanům o období konce 19. a počátku 20. století, kdy se čeští osadníci začali usazovat i v Oděské oblasti. Byli to převážně potomci nejstarších českých náboženských exulantů, kteří na začátku 18. století odcházeli ze své české vlasti pro víru. Ti, kteří mířili do pruského Slezska, zakoupili v roce 1802 obec Zelov, v jejímž okolí postupně vznikala řada dalších českých vesnic. V šedesátých a sedmdesátých letech 19. století (po zrušení nevolnictví v Rusku) se některé rodiny vydaly přes Volyň na jih tehdejšího Ruska hledat nová místa a především získat vlastní půdu. V roce 1899 se evangelíci natrvalo usídlili v obci Alexandrovka (ta byla založena roku 1870 Němci) a pronajali si od nich půdu. V roce 1905 založili ještě další evangelické osady - Bohemku a Ljubašovku. V roce 1912 osídlili původně německé osady v blízkém okolí a tak vznikla Sirotinka (Čechoslávie) a Nová Svoboda.

Velmi zajímavým způsobem pan Andrš vypravoval krajanům o historii své rodné obce, školní výuce a pohnutých osudech obyvatel v průběhu první poloviny 20. století. Hlavně o období ničivých hladomorů ve dvacátých a třicátých letech nebo náboženském pronásledování, kdy se Češi stali obětí politického teroru. Hovořilo se také o materiální pomoci z Čech, misijní cestě vikářů Rudolfa Šedého a učitele Jaroslava Martínka v roce 1923 po Ukrajině s cílem odvézt skupinu asi 80 dětí na vyučení na dobu neurčitou, příp. navždy, do země otců. Krajané pamětníci přitom vzpomínali na období teroru ve třicátých letech, stalinské pětiletky, násilnou masovou kolektivizaci zemědělství, příchod nacistů v roce 1941, který byl zpočátku vnímán jako záchrana před dalšími chystanými deportacemi na Sibiř, život za války a okupaci, vstup krajanů do 1. československého armádního sboru Ludvíka Svobody v SSSR v roce 1944, aktivní účast krajanů v bojích karpatsko-dukelské operace, na osobození ČSR a také na repatriaci Čechů do ČSR po roce 1945.

Česká rapsodie - krajanský soubor dospělých při České rodině v OděseČeská rapsodie - krajanský soubor dospělých při České rodině v Oděse P. Andrš odpovídal krajanům na četné dotazy a přitom se zajímal o osudy jejich vlastních předků. Vždyť většina z nich (Rajchrtovi, Jelínkovi, Pluhařovi, Jersákovi...) jsou přímými potomky evangelických rodičů z nedaleké České (Malé) Alexandrovky a Bohemky. Neobyčejně zajímavá byla pro krajany obrazová příloha knihy, kde na fotografiích poznávali své příbuzné. Naopak autora pana Andrše zajímaly fotografie, které s sebou na besedu přinesla paní Zlatníková, rodačka z České Alexandrovky.

Závěr besedy patřil autogramiádě, společnému fotografování a krajané si s panem Andršem a přítomnými hosty z Čech zazpívali oblíbenou Tu naši písničku českou.

Na slavostním koncertu, kde nechyběli představitelé několika národnostních oděských spolků, se divákům představil folklorní soubor České rodiny - Česká rapsódie, který vznikl v roce 1994. Řadu písní a zvláště tanců z oblasti Čech a Moravy odměňovali diváci bouřlivým potleskem a voláním “bravo”. Poslední dobou se projevují choreografické schopnosti členů souboru. Děti i dospělí se scházejí na nácviky několikrát v týdnu. Aktivní činností obohacují tanečníci nejen svůj duševní a kulturní život, ale především navazují četná přátelství s obdobnými soubory dalších národnostních menšin v Oděse. Krajané se pravidelně účastní množství místních přehlídek. Cílem tanečníků je zprostředkovat krásu českých písní, tanců a zvyků všem, pro které vystupují.

Vystoupeni bylo důstojnou tečkou za uplynulé desetiletí a nezbývá než krajanům z České rodiny popřát hodně zdraví, štěstí, sil, vytrvalosti a dostatek motivace do další jejich činnosti.

Eva Řezníčková
učitelka českého jazyka na Ukrajině