Karel Kuttelwascher, zdroj: ČT24Karel Kuttelwasher pocházel z početné rodiny železničního zřízence z Vysočiny, a jak říká ředitel Vyšší policejní školy v Jihlavě Zdeněk Sadecký, který vzpomínkové akce na generála Kuttelwaschera organizoval, o letadla se zajímal odmala: "Máme informace, že od dětství ho skutečně letectví lákalo, stavěl modely. A využil příležitosti, aby se ještě jako nezletilý, tenkrát o tom museli rozhodovat rodiče, dostal na Vojenskou akademii. Létal i u nás, proto také už v bitvě o Británii byl nepatrně starší než jeho britští kolegové."
Školu Kuttelwascher ukončil v roce 1937, krátce létal jako stihač v Hradci Králové, po nacistické okupaci Československa však jako stovky dalších pilotů odešel do zahraničí:
/Sadecký/ "Karel se svým bratrem Janem utekli v železničním vagónu přes Polsko, pak přes Francii, kde museli vstoupit do Cizinecké legie, protože Francie v té době ještě nebyla ve válečném stavu s Německem. A až tedy vypukla válka mezi Německem a Francií, bojoval i ve Francii."
Karel Kuttelwascher, zdroj: ČT24 Už zde měl zřejmě dva sestřely německých letadel. V roce 1940 se dostal do Velké Británie a koncem roku byl přidělen na základnu v Northoltu. /Sadecký/ "Je zajímavé, že on vlastně nikdy nelétal s českými perutěmi. On byl u 1. britské, velice slavné squadrony. Její historie sahala až do první světové války. Zajímavá byla i tím, že tam sloužila velká část cizinců, Novozélanďani, Češi a další."
Zde Karel Kuttelwascher hlavně při nočních letech nad Francií získal dalších 18 sestřelů. Na jednu bojovou operaci vzpomínal ve válečném vysílá BBC do okupovaného Československa:
Zdeněk Sadecký, foto: autorka /Sadecký/ "První letadlo, které mi přišlo do cesty, byl Junkers 88. Dal jsem mu dávku z nějakých pěti set stop a on šel přímo k zemi. Za ním, jako by spadl z nebe, přišel mi na mušku druhý Junkers 88 a dostal také plnou dávku, takže se zřítil v plamenech. Bylo to právě nad nepřátelským letištěm, kde z toho vznikla nepopsatelná panika." Na podzim r. 1942 byl jako už velmi uznávaný pilot přeřazen ke štábu čs. letectva v Londýně a do konce války se věnoval hlavně školení nových pilotů:
/Sadecký/ "Jeho význam není jen v létání, v tom, že sestřelil dvacet letadel, ale i v tom, že potom velmi významně při cestách po Spojených státech a po Kanadě, nejen ve Velké Británii, pomáhal československému letectvu. Pomáhal shánět piloty, pomáhal je školit, takže ta jeho činnost za války byla skutečně velice široká. Jeho význam není pouze v těch sestřelech."
/gen. Kuttelwascher z archivního záznamu BBC/ "Stačí snad, když řeknu, že jsem zahájil okružní cestu z Washingtonu, byl jsem na Floridě, v Texasu, v Kalifornii a pak zase v Kanadě. Urazil jsem nějakých čtyřicet tisíc mil. Sešel jsem se s letci téměř všech spojeneckých národů a mluvil jsem k nim na jejich výcvikových základnách v Americe a v Kanadě."
Ačkoliv se Karel Kuttelwascher ve Velké Británii v r. 1942 oženil a měl zde rodinu, v r. 1945 se rozhodl k návratu do osvobozeného Československa:
/Sadecký/ "Karel Kuttelwascher přiletěl s letci v srpnu r. 1945. Byl zde zhruba rok, dovezl si sem svou manželku a tři děti. Ta se vrátila zpátky do Velké Británie na jaře /1946/ a on potom několik měsíců za nimi. Potom létal u British European Airspace. V Československu byl ještě v r. 1947 na krátké návštěvě, ale po roce 1948 už se sem rozhodně vrátit nikdy nemohl, protože by to nedopadlo dobře."
Vera Darlingtonová (vlevo) a Mari Roweová, foto: autorkaTo potvrzuje i dcera generála Kuttelwaschera Vera Darlingtonová, která se spolu se svou sestrou Mari Roweovou v těchto dnech v Československu zúčastnila řady vzpomínkových akcí na svého otce: "Myslím, že se opravdu chtěl vrátit, navštívit svou rodinu, ale to nebylo možné, protože by ho zavřeli. Jako spoustu českých pilotů a vojáků, kteří se vrátili. Za komunistického režimu měli strašný život. Takže on věděl, že by pro něj nebylo bezpečné, aby se vrátil."
Obě dívky vyrůstaly po rozvodu svých rodičů s matkou a otce pouze navštěvovaly, přesto si Vera pamatuje alespoň několik českých slov:
/V. Darlingtonová/ "První slova a první vzpomínky, které mám na češtinu, když jsme byly malé, byla, když mi otec řekl: Co děláš, Věruško? Tak to byla snad vůbec první slova. Bohužel mluvím jen trochu česky a taky špatně. Můj učitel byl Jan Kavan a první slova, která po nás chtěl, byla odpověď na otázku Co je to? A my jsme měli říct - To je okno."
Manžel Very Darlingtonové o Karlu Kuttelwascherovi napsal knihu, která byla pod názvem Noční jestřáb přeložena i do češtiny. Dodnes se na Kuttelwascherovy dcery lidé obracejí:
/V. Darlingtonová/ "Lidé nás kontaktují a ptají se, jestli máme určitou fotografii nebo jestli víme něco o pilotovi, který byl zabit. Pro nás je to ale dost těžké, protože jak běží čas, mnoho z těch starých pánů už umřelo."
Karla Kuttelwaschera připomíná i muzeum, říká jeho druhá dcera Mari Roweová:
"Tam, co žiji, máme muzeum. Odtud můj otec létal. A je tam replika jeho Hurricanu. Mají tam spoustu historických dokumentů o něm a mnoha dalších pilotech." "V Londýně, na nábřeží Temže, je obrovský památník, se jmény všech pilotů, kteří létali během bitvy o Británii. A na tomto památníku je i jméno našeho otce."
- doplňuje Vera Darlingtonová. Oběma dcerám generála Kuttelwaschera se odhalení pamětní desky na jeho rodném domě ve Svatém Kříži velmi líbilo:
/V. Darlingtonová/ "Bylo to moc pěkné a překvapilo mne, kolik tam bylo lidí. Myslím, že tam byl celý Svatý Kříž."
Havlíčkobrodská radnice chystá i další památník. Na jeho vzniku se bude podle Zdeňka Sadeckého podílet i Czech Spitfire Club, který se věnuje právě připomínání role čs. pilotů v bojích proti nacistům.
Milena Štráfeldová
