Novodobí buditelé bez hranic se sešli v Praze

Lucie Slavíková-Boucher, foto: Entract en FranceDo budovy Českých center v Rytířské ulici dorazily novodobé „buditelky“ z Paříže, Londýna, Berlína, Curychu, Sydney, Mnichova, Drážďan a Bruselu. Lucie Slavíková-Boucher je motorem projektu a zakladatelkou první České školy bez hranic, která funguje od roku 2003 v Paříži. Paní Lucie na začátku vysvětlila, co ji k založení České školy vedlo: „Sama jsem poznala, jak hrozně těžké je naučit vlastní děti česky, když člověk žije v zahraničí, případně, jako u mne, ve smíšeném manželství.“

Od roku 2003 se Česká škola bez hranic vyvinula z pravidelného setkávání maminek s dětmi ve velmi ambiciózní projekt. „Je to vzdělávací systém, který má dětem pomoci naučit se český jazyk tak, aby obstály ve škole v rámci českého vzdělávacího programu podle českého ministerstva školství,“ říká paní Lucie. Stěžejní je předškolní výchova. „Začínáme od 18 měsíců, protože, jak říkal už J. A. Komenský, 'nejsou-li dobře položeny základy, ostatek se zřítí',“ vysvětluje Lucie Boucher a dodává: „pracujeme metodou 'total immersion', což je výuka naprosto bez překladu, tak aby se děti učily jazyk v kontextu.“

Foto: Entract en FranceV předškolním věku jde o jazykovou výchovu „čeština ve všech podobách“ spojenou s výtvarnou a hudební výchovou. Školní výuka zahrnuje český jazyk, literaturu a vlastivědu v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem MŠMT. Výuka je obohacená o kulturně-vzdělávací program, který dětem přibližuje české prostředí a kulturu. Děti se scházejí pravidelně o víkendech (většinou v sobotu) podle možností konkrétní školy i rodičů a dětí: od frekvence jednou týdně až po jedenkrát za měsíc. „Chceme, aby se děti do naší školy těšily, škola hrou je pro nás základním pravidlem,“ říká Alice Scholze, zakladatelka a ředitelka Mateřídoušky – České školy bez hranic v Berlíně.

„Cílem České školy bez hranic je stát se plnohodnotnou součástí vzdělávacího systému ČR,“ vysvětluje paní Lucie. „Máme vizi, že naši žáci budou končit mezinárodně uznávanou maturitní zkouškou plně uznávanou ministerstvem školství ČR,“ dodává. Mezi další cíle Lucie Slavíkové-Boucher patří dokončení Rámcového vzdělávacího programu, rozšíření České školy bez hranic do dalších velkých evropských a světových měst, vytvoření výukového systému na dálku pro děti z měst příliš vzdálených výukovému centru nebo vytvoření „mezinárodních sekcí“ na středních školách jako logického pokračování základního vzdělávání České školy bez hranic a tím možnosti ukončení středního vzdělání v zahraničí mezinárodní maturitní zkouškou i z češtiny.

Proč je vlastně důležité, aby takový projekt vznikl a dál se rozšiřoval? „Česká škola bez hranic zvyšuje prestiž českého jazyka a tím i české kultury ve světě. Vychovává a vzdělává budoucí českou 'multikulturní' elitu, která představuje velký potenciál pro český stát. Vzhledem k malému množství lidí užívajících češtinu jak v Evropě, tak ve zbytku světa, je důležité, aby se český stát zajímal a zasadil o rozvoj výukových struktur pro děti od nejranějšího věku, a ne pouze o výuku češtiny jako cizího jazyka ve věku pozdějším,“ vysvětluje Lucie Slavíková-Boucher.

Bez ohledu na velkolepé cíle a vize projektu většina „buditelek“ ze zahraničí přiznává, že důvodem k založení „jejich“ školy byla obava, že samy bilingvní výchovu nezvládnou a že jejich děti s nimi nebudou mluvit česky. Děti, které do Českých škol bez hranic pravidelně docházejí, ale s češtinou problém nemají. „Děti jsou si také velmi brzy, už v 7 nebo 8 letech vědomy své „jiné“, tedy české identity a rychle si uvědomí svou výjimečnost a jsou na ni hrdé,“ zakončuje Lucie Slavíková-Boucher.