Táňa PavlovičOdkud pocházíte, a co Vás přimělo k odchodu do USA ?Pocházím z Prahy, kde jsem žila až do 18ti let. Vystudoval jsem gymnázium, pak jsem se dostala na Vysokou školu ekonomickou. Klasickou kariérní dráhu mi „zhatil“ táta. Je doktor a seznámil mě s jedním svým pacientem a kamarádem Američanem. Tehdy jsem se zrovna vrátila z Anglie, kde jsem byla jako au-pairka. Tátův kamarád mi při jednom setkání nabídl, že se poohlédne po školních stipendiích, a jestliže stipendium vyhraji, můžu s jeho rodinou v Americe zadarmo žít. Stipendium jsem dostala, odešla jsem z ekonomky a opustila rodinu a kamarády. Tehdy jsem si myslela, že to bude na rok. Ve škole v USA jsem pak ale poznala mého skvělého manžela, po dvou letech jsme se vzali a dnes máme krásnou desetiměsíční holčičku a život je krásný...
Jak dlouho v USA žijete a čemu se od začátku svého působení v USA profesně věnujete?
Je mi 28 let (jsem tedy v Americe již 10 let) a žiji v Kalifornii. Začala jsem s herectvím, pak jsem přešla na matematiku, o pár měsíců později jsem si obor změnila na počítače. Nakonec jsem skončila u biologie - mám moc ráda zvířata a přírodu. Po obdržení mého BS z biologie jsem pracovala ve dvou známých biotechnologických společnostech. Po krátkém čase jsem ale otěhotněla, a protože laboratoř není zrovna nejlepší místo pro těhotné maminky, odešla jsem. Nyní se věnuji rodině a blogování.
Táňa Pavlovič s rodinouCo se Vám na životě v USA nejvíc líbí?Líbí se mi, že jsou tu lidé mnohem pozitivnější a milejší. Když v Americe přijdete do obchodu, tak vás hezky pozdraví, usmějou se na vás. V Čechách, když přijdete do české samoobsluhy, tak nevíte, jestli dostanete milou paní prodavačku, anebo jestli na vás paní nezačne řvát, že jste jí stoupla do zrovna umyté podlahy nebo že jste ji popřípadě vyklopila všechny rohlíky. Podle mého názoru je ta americká pozitivnost spojena s tím, že je hodně Američanů věřících a jejich život je více naplněný vnitřním pokojem a nadějí. Také teď sama chodím do kostela a jsem mnohem šťastnější.
Co naopak Vám v Americe vadí?
Že se tu všude jezdí autem! Zkoušela jsem tu rozsévat evropské zvyky a jela jsem na nákup párkrát na kole, ale lidi se na mě dívali, jako bych spadla z měsíce... přijde vám, že si všichni myslí, že jste bezdomovec! Také se mi nelíbí architektura "shopping center"; všechno to vypadá stejně. Připomínají mi mi komunistické paneláky.
Blog CzechmatediaryStýská se Vám po Česku, co Vám chybí? Jak často se vracíte?Po Čechách se mi stýská, vyrostla jsem tam. Nejvíc se mi asi stýská po české krajině, po lesích, po loukách. Také se mi stýská po kavárenské atmosféře. Snažíme se s manželem vracet každý rok, ale a teď máme malé miminko, tak se situace trošku mění.
České jídlo mi už díky bohu nechybí - vařím si ho tu sama. Jakmile nějaký recept vyzkouším na mě a manželovi a oba pokus ve zdraví přežijeme, tak ho dám na svůj blog, aby si mohli pochutnat také další krajané.
Co Vas k blogování přivedlo?
Zoufalství. Celý ten čas, co žiji v USA, jsem se snažila něco podobného na internetu najít; něco, co by mi pomohlo uchovat si české dědictví a kulturu a spojit se s dalšími Čechy a Slováky, kteří jsou v podobné situaci jako já. Tak jsem si řekla, proč bych něco takového nemohla vytvořit já?
Komu je blog určen, pro koho píšete?
Blog je určen pro všechny Čechy a Slováky žijící v zahraničí, ale také pro Čecho(Slovako)-Američany, kteří si chtějí "oprášit" své kulturní dědictví. Divila byste se, kolik čtenářů blogu je druhá nebo dokonce i třetí generace Čechů! Mnoho čtenářů jsou Američané - cizinci, kteří buď Čechy v minulosti navštívili a zamilovali se do nich, anebo mají české kamarády, a tudíž se o naši kulturu zajímají.
Dcera HahnaCo na Vašem blogu je možné najít? O čem píšete, a jak často?Píši pětkrát týdně o všem možném. Mám ráda výběr. Píšu o českém politickém a kulturním dění a o české kuchyni. Každý měsíc obnovuji kalendář českého děni v zahraničí, hlavně v USA. Jednou z nejdůležitějších kategorií blogu jsou "Slavní Češi, Čechoameričané" a "Česko-americká historie". Mé poznatky z hledání informací bych shrnula jednou větou: lidé by stále žili v jeskyních, kdyby nebylo Čechů! Za každým vynálezem nebo známou osobností najdete české stopy... Také tam mám kategorii "mé příhody", kde s humorem popisuji život v USA, jakým způsobem jsem se mu přizpůsobila (nebo nepřizpůsobila). Publikuji také příhody čtenářů, cokoli, hlavně to musí mít něco společného s českou kulturou. Brzy se také chystám vytvořit novou kategorii, a to pro "české maminky žijící v zahraničí". Svou dcerušku a chci naučit plynně mluvit a doufejme i psát a číst česky. Ráda bych i tento proces na blogu zdokumentovala.
V jakém jazyce blog vedete?
Píši dvojjazyčně: česky i anglicky, protože hodně čtenářů jsou Čechoameričané, kteří neumí česky. Ale, přestože je pro mě již mnohem lehčí psát anglicky, pořád se česky psát snažím, protože vím, že je to velmi důležité - jak pro čtenáře, tak pro mě.
Jaké jsou Vaše nejbližší plány?
Chci, aby o Czechmate diary vědělo co nejvíce lidí. Mohou se skrze tento blog také zapsat na seznam kontaktů a spojit se tak se svým potencialním českým sousedem.
Děkuji za rozhovor.
www.czechmatediary.com
