Jaromír ŠlápotaJaromír Šlápota„Myšlenka to byla T. G. Masaryka, který chtěl u příležitosti 10. výročí vzniku republiky poděkovat všem krajanům, kteří mu pomáhali v zahraničí při jeho práci pro vznik Československa. Ústav založit dostal za úkol monsignor Šrámek, tehdejší ministr sociálních věcí, který na to vyčlenil částku 10 mil. korun. V té době bylo prestižní společenskou záležitostí být členem ČSÚZ. Členy byl Tomáš Baťa, Alois Jirásek, pan Zenkl, Klofáč, v pozdějším čase Milada Horáková. Mnoho členů bylo ze zahraničí, z úřadů, bank apod. Členská základna byla velice rozmanitá. Pobočky ČSÚZ byly po celém tehdejším Československu. Hlavním úkolem bylo starat se o krajany.“

T. G. MasarykT. G. MasarykOd svých začátků ústav pomáhal krajanům v cizině, kteří usilovali o návrat do původní vlasti, a především byl prostředníkem mezi komunitami za hranicemi čí a československým státem. Organizoval setkání mezi představiteli státu a krajanskými spolky a pomáhal udržovat kontakty s jednotlivými osobnostmi a spolky v zahraničí. Vztah státu ke krajanům byl za první republiky velmi pozitivní. Zvrat nastal s koncem 30. let.

„Ústav za druhé světové války nepracoval, byla zakázána jeho činnost. V době okupace představitelé Československého ústavu zahraničního zpeněžili všechny prostředky, který ústav měl, převedli je na jiný spolek a vložili je do koupě nemovitost. Ta dnes však bohužel už není naše.“

Po válce byl ústav poměrně rychle obnoven a ještě v roce 1945 navázal na své prvorepublikové aktivity. O další tři roky později se však důsledku únorového komunistického převratu ve fungování organizaci mnohé změnilo.

Titulní strana časopisu ČÚZ Krajan, vycházel 1932-1939Titulní strana časopisu ČÚZ Krajan, vycházel 1932-1939„Po roce 1948 činnost nebyla přerušena, ale ČSÚZ přestal být občanskou aktivitou a stal se součástí ministerstva zahraničních věcí, kterým byl také financován. Československý ústav zahraniční, který měl tehdy třicet zaměstnanců, organizoval různé kulturní podniky, divadelní představení, vysílal hudby, které jezdily hrát na plesy našich krajanů, choreografy tanečních souborů apod. Pravdou je, že žádná pomoc nešla k těm krajanům, kteří se negativně vyhranili vůči novému režimu v Československu a tehdejší vládě, ale jen k těm, kteří s režimem spolupracovali.“

Tato diferenciace byla v souladu s pojetím socialistického Československa, které krajanské komunity rozlišovalo na „dobré“ a „špatné“ a emigranty považovalo za nepřátele státu. Předseda Šlápota k této etapě dějin ČSÚZ podotýká:

„Myslím, že velká část té předlistopadové činnosti byla prospěšná: péče o vídeňskou školu, o krajanskou komunitu v Chorvatsku. Dnes ti, kteří byli vychováváni choreografy z Československa, jsou vedoucími souborů, a tak pokračuje folklor, který byl tehdy z Československa profesionálně organizován.“

Dalším mezník v dějinách ČSÚZ představuje rok 1989. Ústav se ze státní, ministerstvem zahraničí řízené instituce, proměnil v občanské nezávislé sdružení. Začátky obnovené organizace nebyly jednoduché a to nejen proto, že se ústav napříště musel obejít bez finanční podpory státu.

„Složité pro nás bylo, že někteří krajané se na tuto instituci dívali pořád jako, že propagovala socialistický přístup ke krajanům. Myslím, že rozpory byly zbytečné, protože se vyměnilo celé vedení a změnila se značná část členské základny.“

Zprvu, když se členové ústavu snažili přímo oslovovat krajany v zahraničí, naráželi nejen na skepsi vůči ústavu samotnému, ale v zahraničí mezi Čechy ještě dva roky po listopadu panovaly různé názory na to, jak s Československem a později s Českou republikou spolupracovat. Postupně ústav změnil metody práce a začal se specializovat.

„Spolupracujeme s tím, kdo nám napíše dopis nebo u nás zaklepe na dveře. Většinou jsou to samotní krajané, kteří v dané zemi cítí potřebu se scházet, utvoří spolek a osloví nás. Naše spolupráce směřuje k těm, kteří už něco dělají a jsou iniciativní a nejraději konáme s těmi, kteří jsou již částečně úspěšní. Začaly jsme se zaměřovat na pomoc školám a ke kulturnímu dění v krajanských spolcích a vyhýbali jsme se politickým přístupům ke krajanům, protože mezi nimi jsou lidé s někdy silně vyhraněnými názory, kteří je už nebudou měnit. Jinak se vůči ČSÚZ chovají ti, kteří jsou v zahraničí třeba již ve třetí generaci, z rodu, které tam odešli třeba ještě před vznikem Československa. A jinak je to u těch kteří odcházeli po roce 1945.“

Čestná listina Povelja Bjelovarské-biogorské županie v Chorvatsku na výraz ocenění práce ČSÚZ, 2004Čestná listina Povelja Bjelovarské-biogorské županie v Chorvatsku na výraz ocenění práce ČSÚZ, 2004ČSÚZ ve svých stanovách zdůrazňuje rasovou, náboženskou a politickou snášenlivost. V praxi to znamená mimo jiné, že „kdo je příliš vyhraněn, tak mu doporučíme, aby mezi nás raději nechodil“. Členem ústavu se může stát jak jednotlivec, tak organizace nebo firma a v současné době má ústav přibližně 260 členů nejen z České republiky.

Socha TGM v Mexiko CitySocha TGM v Mexiko City„Naše členská základna se rekrutuje z celého světa, ze Slovenska, ze Spojených států, z Ukrajiny, z Polska, z Francie, z Belgie. Je to také mnoho slušných lidí z této republiky rozmanitého zaměření, věkového, náboženského i politického. Mezi členy najdeme také řadu bývalých i současných ministrů, “ vypočítává Šlápota. Noví členové jsou samozřejmě vítání, ale o nějaké masové působení na veřejnost ČSÚZ neusiluje. Mírný ale trvalý příliv nových členů je pro rozvoj spolupráce s krajany dostačující.

Svými projekty Československý ústav zahraničí pomáhá především školám, mateřským školkám, krajanským spolkům, folklorním souborům, spolupracuje s bohemisty. Financuje vybavení počítačových učeben, knihoven i sportovních zařízení, hudební nástroje kapel či obutí tanečních souborů. Je-li potřeba, přispěje na hudbu na ples nebo zrealizuje výtvarný kroužek pro děti.

Jinou formou šíření povědomí o české, respektive československé kultuře a historii jsou projekty památníků významných osobností českých dějin.

„Za pět let jsme realizovali čtyři památníky TGM. V Mexiko City na podnět krajanů, v Petrohradě z podnětu Spolku bratří Čapků, spolku ruských občanů, kteří říkali, že T.G. Masaryk přednášel na petrohradské univerzitě a byl tam v roce 1916 byl jmenován čestným profesorem. Pak je památník v Užhorodu a v Košicích jsme realizovali památník v Košicích , společný památník TGM a Milana Rastislava Štefánika.“

Největší projekty ústav v posledních letech realizuje v Rakousku, Ukrajině a především v Chorvatsku.

„Tam existuje devět dechových kapel, kterým jsme darovali hudební nástroje v hodnotě 750 tisíc. Pro záhřebský a daruvarský soubor jsme kupili boty a do knihovny školy v Končenicích jsme koupili chorvatský knižní fond za 100 tisíc korun i s dvd přehrávačem a promítačkou. Menší spolupráce směřuje do Ruska, do Austrálie, Polska a do Belgie a nedávno jsme pomáhali krajanům ze Sýrie. Jednorázová spolupráce byla do Mexika, kde jsme realizovali pomník TGM. Spolupracujeme s bohemisty na petrohradské univerzitě, na kyjevské na lvovské univerzitě, budeme spolupracovat s bohemisty jedné vídeňské vysoké školy.“

Knihovna vybudovaná ČSÚZ v Končenici v ChorvatskuKnihovna vybudovaná ČSÚZ v Končenici v ChorvatskuNejnovější projekt vzniká v současné době ve spolupráci ČSÚZ s olomouckou univerzitou. Jeho cílem je umožnit studentům ze zahraničí, kteří budou schopni studovat v českém jazyce, třeba absolventům gymnázií z Vídně nebo Daruvaru, aby mohli studovat na olomoucké filozofické fakultě prostřednictvím internetu a na univerzitu jezdili jen na zkoušky. Studium dětí českých krajanů by se tím značně zlevnilo.

Nově vybavená počítačová učebna ve škole spolku Komenský ve VídniNově vybavená počítačová učebna ve škole spolku Komenský ve VídniRealizovaných i plánovaných projektů je tedy celá řada. V tomto roce hodlá ČSÚZ vybavit počítačovou třídu notebooky ve Vídni, postavit dětské hřiště v Daruvaru, znovu nakoupit hudební nástroje pro dechové hudby spolků a pokračovat ve vybavování škol. Stojí to dost velké peníze, říká Šlápota. Náklady některých projektů dosahují stotisícových částek. O financích však předseda Šlápota příliš mluvit nechce. Připouští jen, že možnosti ústavu se rok od rok zlepšují a že pro letošní rok se počítá s rozpočtem dosahujícím několika milionů korun. A z jakých zdrojů ústav prostředky získává?

„Od státu v současné době nedostáváme nic. Činnost ústavu je financována členskými příspěvky a sponzorskými dary, které nám dávají jak členové, tak nečlenové.“

Jaromír Šlápota je živnostník, volného času nemá dle svých slov nazbyt a většinu z něj věnuje krajanským aktivitám. Do ČSÚZ vstoupil v roce 1990 a o rok později byl zvolen předsedou, kterým je dodnes. A co mu práce v ústavu přináší?

„Jsem vychovaný v období Sokola, T.G. Masaryk byl v rodině ctěn, takže když jsem v roce 1990 viděl, že ČSÚZ potřebuje ve své činnosti povzbudit a byl jsem přesvědčen, že náplň jeho činnosti je naprosto správná. Konám činnost, o níž si myslím, že je správná, a která se mi líbí a naplňuje mě pocitem tichého uspokojení.“

Od založení Československého ústavu zahraničního letos uplývá 80 let. Oslavy se chystají. Budou skromné a vypuknou na konci října v období oslav vzniku Československa.