Karel HašlerKarel HašlerKarel Hašler je pro většinu Čechů synonymem češství a odporu pro nacistické okupaci. V době, kdy byl na vrcholu své písničkářské a filmové slávy, byl umučen v koncentráku, protože – navzdory varování – ve svých písních ironizoval německé okupanty.

„Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte,
vy se domů odtud nikdy nevrátíte.
Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky,
budou pro vás plakat otcové i matky.
Zůstanete tady jako bídné trety,
budou pro vás plakat Gertrudy i Grety ….“

Arnošt LustigArnošt LustigMálokdo ví, že kromě svých dvou manželských dětí – synů Karla a Gina, měl Karel Hašler ještě tři děti z dalších vztahů. Jedním z nich je Tomáš, narozený krátce po smrti svého otce. Pikantní je, že se narodil brněnské Němce Lotte Jurdové. Hašler se s ní dokonce chtěl oženit, ale nedostal od protektorátních úřadů příslušné povolení. Lotte také po Hašlerově zatčení intervenovala u německých úřadů za jeho propuštění, ale marně. Tomáš vychodil po válce první třídu v české škole. V roce 1949 jako osmiletý odešel s matkou do Austrálie a později do USA, kde pracoval jako novinář. Stal se z něj exulant.

Na setkání s Thomasem Haslerem vzpomínal Arnošt Lustig, který je také spoluautorem námětu a scénáře: „Od českého konzula ve Washingtonu jsem slyšel, že v Baltimore žije Thomas Hasler, který snad je potomkem Karla Hašlera. Dali jsme si schůzku. Když Tom začal vyprávět o sobě a o svém otci, bylo mi jasné, že to je nádherné téma a že by z toho mohl být film.“

Thomas Hasler se o svém otci dozvěděl až poměrně pozdě. „V roce 2001 zemřela jeho matka Lotte Jurdová, která po sobě zanechala paměti,“ vysvětlil scénárista Josef Lustig, „až při jejich čtení Thomas začal chápat, že je synem slavného Čecha a začal se o něj zajímat.“ Jeho setkání s Arnoštem Lustigem pak znamenalo, že po stopách Karla Hašlera v Čechách budou pátrat společně a že z toho bude film.

Začalo se točit v roce 2006. Režie filmu se ujal Josef Lustig, který ke spolupráci přizval kameramana a režiséra Marka Jíchu. Hodinový dokument začíná příletem Thomase Haslera do Prahy a potom mapuje místa, spojené s Karlem Hašlerem. Z filmu se dozvídáme, že na Starých zámeckých schodech pod Pražským hradem by měla stát socha českého písničkáře, o což se zasazuje občanské sdružení Písničkář. Průvodcem filmu je Arnošt Lustig, úryvky z dopisů Thomasovy matky Lotte čte Marta Vančurová. K nejpůsobivějším scénám patří návštěva koncentračního tábora Mauthausen, kde skončil život Karla Hašlera i části Lustigovy rodiny. „Je strašné,“ uvedl Arnošt Lustig, „že takový inteligentní národ jako Němci mohli za písničku zabít tak chytrého a kulturního člověk, jako byl Karel Hašler. Byl to zločin na české kultuře.“ Na stěně mauthausenského krematoria, kde jsou jména obětí, je i tabulka, připomínající Karla Hašlera. Tabulku zde v září 2006 odhalili krajané z Rakouska..

Karel HašlerKarel Hašler„Hlava mi klesá uprostřed boje,
dech poslední patří jen vám.
Vy Čechy krásné, vy Čechy krásné, ty Praho moje,
budete žít, já umírám ….“

(slova poslední Hašlerovy písničky, složené v Mauthausenu)

Snímek Písničkář, který nezemřel vznikl ve spolupráci s Národním filmovým archivem a se sběratelem gramodesek Gabrielem Gosslem. Archivní filmové dokumenty i Hašlerovy písničky z desek Gabriela Gossela dodávají filmu tu správnou patinu a lesk první republiky.
Jeho tvůrci jej zamýšlejí poslat na festivaly dokumentárních filmů a protože je to česko-americký film (na produkci se podílel i Thomas Hasler), zvažují jeho distribuci v USA i v České republice. „Doufám, že film koupí Česká televize, aby ho mohla vidět co nejširší česká veřejnost. Lidé by si měli připomenout, kdo byl Karel Hašler,“ uvedl kameraman a režisér Marek Jícha. Film by také měl být vydán spolu s písničkami Karla Hašlera na DVD.

Miroslav Krupička