Martin SlabochMartin SlabochČeská genealogická a heraldická společnost, která byla založena v Praze před osmatřiceti lety, je dnes nejstarší organizací tohoto druhu u nás. První podobně zaměřené spolky však vznikaly již koncem 20. let minulého století. Nejznámějšími byly Československá rodopisná společnost, Svaz přátel rodopisů a Jednota starých českých rodů. Po roce 1948 spolková činnost neměla na růžích ustláno, a tak tato zájmová sdružení postupně zanikla. Činnost společnosti se bývalým členům podařilo obnovit až po dvacetileté přestávce v době uvolňování poměrů roku 1968. Valnou hromadou byla ustavena začátkem roku 1969.

Kolik má společnost v současnosti členů?

Máme dnes kolem 700 členů z celé České republiky a i několik zahraničních členů. Dále sdružujeme asi 75 organizací: zejména muzea, knihovny a archivy.

Odkud zahraniční členové pocházejí?

Jsou to hlavně krajané ze Spojených států amerických, z Francie, ze Švédska a z Německa.

Převažují mezi vašimi členy historici a archiváři nebo jsou mezi vámi i lidé, pro které je genealogie především koníčkem?

Složení našich členů je velmi pestré. Náš nejlepší znalec čtení starých latinských písem je vyučen soustružníkem, ale máme také spoustu archivářů, lékařů, učitelů, ale také lidí manuálně pracujících. Vůbec neznamená, že by manuálně pracující byli méně zkušení nebo méně schopní. Když rodopisu přijdete na chuť, je to koníček na celý život. Znám starší členy, kteří se tomu věnují třicet čtyřicet let a stále říkají, že ještě nejsou hotovi.

Jakým způsobem je možné se stát členem vaší společnosti?

Je to velice snadné. Stačí vyplnit přihlášku, která je na našich stránkách www.genealogie.cz, nebo si o ni můžete napsat. Pak stačí zaplatit roční příspěvek, který nyní činí 300 korun. Následně vám bude chodit nás časopis a budete mít i jiné členské výhody. Nové členy rádi uvítáme, neboť žijeme jenom z členských příspěvků, a za více členů jsme tedy rádi.

Jaké aktivity Česká genealogická a heraldická společnost vyvíjí?

Naše činnost je poměrně rozsáhlá. Hlavně vydáváme čtyřikrát ročně časopis Genealogické a heraldické listy, které dostávají členové zdarma domů, organizujeme kurzy pro začínající rodopisce, pořádáme výstavy. Připravili jsme např. putovní výstavu Putování předků a tu převážíme po muzeích celé České republiky. Našim členům, ale i jiným zájemcům, se dále snažíme pomáhat poradenskou činností.
Máme také zajímavou knihovnu, která nyní obsahuje 4600 svazků s genealogickou a heraldickou tematikou. Nejzajímavější je část, která sestává z prací našich členů, jejich rodopisných prací, rodinných kronik, které jsou často psány rukou nebo naklepány na stroji. Několikrát za rok pořádáme den otevřených dveří.

Vydáváte také nějaké publikace?

Od počátku společnosti v 70. letech se snažíme vydávat publikace, které nikdo jiný nevydává a které jsou určeny všem rodopiscům pro pomoc při jejich práci. Vydali jsme učebnici čtení starých textů, kde na jedné straně je přefocena stránka z matriky a na druhé straně přepsána dnešním písmem. Pak jsme vydali sborník pro začínající rodopisce a v létě chystáme sborník pro pokročilé rodopisce, což jsou soubory přednášek z našich kurzů. Nedávno jsme vydali Latinsko-německo-český slovník nemocí, úrazů a příčin smrti a výrazů s nimi souvisejících nejen pro genealogy. Napsali jej naši dva členové lékaři. V matrikách zemřelých se setkáte s nejrůznějšími onemocněními a oni si za léta práce dali úkol, že vypracují slovník. Je to unikát. S takovým slovníkem jsem se jinde nesetkal.

Kde je možné publikace sehnat?

Je možné je u nás objednat přes internet nebo je zakoupit osobně při konzultačních hodinách, které máme vždy v pondělí.

S jakými dotazy se na vás lidé obracejí?

To je různé. Obracejí se na nás například krajané ze zahraničí s prosbou o hledání určité osoby. Většinu zklameme: jednak dodají mnohdy málo údajů, a my se ani zpracováním rodokmenů na zakázku nezabýváme. Nabízíme spíše poradenskou činnost.

Jaké rady začínajícím badatelům poskytujete?

Záleží na typu dotazu. Když přijde dotaz typu hledám Antonii Vyskočilovou, která se narodila v Českých Budějovicích a někdy kolem roku 1880 odplula do Spojených států, tam je těch údajů tak málo, že nemůžeme poradit téměř nic. Je třeba, aby nám dodali údaje aspoň starší sta let, protože v českých archivech jsou matriky starší stal let, ty ostatní jsou ještě na matrikách a do těch nemáme přístup. Je potřeba doma vyhledat starší doklady, a podle toho pak poradíme, v kterém archivu a jak začít bádat.

Jak by měl člověk při hledání předků postupovat? Kde začít?

Já bych doporučil úplně nejdřív obejít nejstarší žijící příbuzné a zeptat se jich, odkud byla jejich babička a dědeček. Potom bych se snažil doma najít staré fotografie, které mohou být vzadu popsané, snažit se najít co nejvíc údajů: křestní, oddací a úmrtní listy, případně jiné doklady, a pak se teprve vydat do archivu.

S jakými úskalími se badatel v archivu může setkat? A můžete nějak pomoci?

Nejprve je důležité vědět, do jakého archivu zajít. Záleží na tom, z jaké oblasti váš rod pochází. Pokud z jižních Čech, musíte se vydat do archivu ve Třeboni, pokud ze západních Čech, pak do Plzně, střední Čechy jsou v Praze, východní v Zámrsku atp.
Většina začínajících badatelů bude asi zklamaná tím, že všechno hned nepřečte. Nesmí se ale nechat odradit. Dnes je možnost fotit v archivech digitálním fotoaparátem, takže je možno si text přefotit z matriky, a pak jej dát někomu zkušenějšímu přečíst.
Zájemcům navíc doporučujeme návštěvu našeho kurzu, kde se věnujeme systému členění archivů v České republice, čtení starých listin, účastníci se dozví, jak se studuje v matrikách, jak jsou matriky vedeny, a kde jinde než v matrikách lze předky také dohledat.

Jak daleko do minulosti je dle vašich zkušenosti možné se dopátrat?

To je základní otázka, kterou si dva rodopisci při setkání položí vždy jako první. Většina lidí se dostane do počátku matrik, to znamená do doby po třicetileté válce, do let 1650 1680. Pokud nenajdete šlechtické předky, tak se dál asi nedostanete.

Existují organizace, které dohledávání osob nabízejí jako placenou službu?

V České republice je spousta osob i firem, které se vypracováváním rodokmenů zabývají. Stačí si ve vyhledávači zadat „genealogické služby“. My jsme ale zájmový spolek a rodokmeny na zakázku nevypracováváme.

Jaký je Váš názor na internetové vyhledávací služby?

Je to neuvěřitelné, co se dnes pomocí internetu dá dohledat. Vyhledávačů je spousta, zejména ve Spojených státech, kde je genealogie na vzestupu, neboť každého zajímá, jak se do Spojených států dostal. Já osobně používám docela často vyhledávač na stránkách našeho ministerstva vnitra, kde je statistika českých příjmení. Tam jsem zjistil, že v České republice žije 116 Slabochů. To je také jeden ze způsobů, jak s rodokmenem začít. Na internetu jsou také telefonní seznamy z celého světa. Na našich stránkách máme umístěn rozcestník na všelijaké vyhledávače.

Jak jste se ke genealogii dostal Vy osobně?

Zajímalo mě to od mládí zejména, když mi můj děda vyprávěl o svém dědovi a pradědovi. Pak jsem postupně doma začal nacházet nějaké doklady, tak jsem si je schovával a dnes mě mrzí, že jsem se dědy nezeptal i víc. To mi bylo asi dvacet let. Začátkem 90. let jsem v novinách četl, že tato společnost pořádá kurz, tak jsem se přihlásil. Potkal jsem tam spoustu skvělých lidí, kteří mi vždy výborně poradili, vyměňovali jsme si zkušenosti, a tak už jsem tu zůstal. Členem jsem se stal v roce 1995.

Jaký byl nejzajímavější případ, s kterým jste setkal?

Asi když jsem našel své příbuzné ve Spojených státech amerických. Stalo se tak díky internetu. Našel jsem vyhledávač telefonních čísel a jen tak z legrace jsem si tam zadal své příjmení. Byl jsem šokován, když mi vyjelo asi osm adres po celých Spojených státech. Nikdo v rodině nikdy neříkal, že by někdo odplul za moře. A tak jsem do Spojených států napsal dopisy a čekal. Asi za tři týdny jsem dostal dopis od Ronalda Slabocha, který byl také překvapen, kdo mu to píše z Evropy a napsal, že ti všichni ostatní v USA jsou jeho příbuzní a že tedy píše za všechny. Nakonec jsem dohledal, z jaké vesnice odešli, proč a na jaké lodi odpluli, i jak se loď jmenovala. Několik let jsme si dopisovali, až před dvěma lety Ronald Slaboch se svým synem přistáli v Praze na letišti, aby se podívali do země svých předků.

Děkuji za rozhovor.

Nejbližší kurz pro začínající genealogy začíná v sídle České genealogické a heraldické společnosti v Praze ve Stodůlkách 20. září.
www.genealogie.cz